Když jsem byla malá, tak jsem vždycky chtěla mít doma opravdu plno zvířat. Vy se možná říkáte, že tohle chtělo opravdu každý malé dítě, takže máte ale pravdu, protože opravdu neznám žádné dítě, které by v dětství nesnilo o tom, že by mělo doma opravdu plno zvířat. Takže jsem opravdu celý dny prosila jsem maminku a taky tatínka, aby mi pořídili kotě anebo štěně. A víte co? Nejlepší by bylo, kdyby mi rodiče pořídili, jak kotě, tak taky štěně. Protože opravdu každé dítě si v dětství přeje malé štěňátko. A já jsem měla štěstí, protože jsme taky bydleli na vesnici, stejně tak jako moje nejlepší kamarádka.

A moje nejlepší kamarádka už měla štěně. A ne jenom jedno. Moje kamarádka taky měla velice ráda zvířata, stejně jako já. A taky její rodiče a moji rodiče. Myslím si, že když člověk žije na vesnici, tak automaticky má rád zvířata. Naše babička s dědečkem taky chovali slepice a králíky, které ale měli k užitku. Já jsem vždycky chtěla mít na mazlení nějaké zvíře. Pro začátek mi rodiče pořídili malého zakrslého králíčka, kterého jsem úplně milovala a taky jsem potom měla fretku. Musím ale říct, že fretka docela smrdí, ale vydržela s námi devět let. Byla opravdu ochočená a měla jsem ji ráda.

Nakonec to všechno dopadlo tak, že mi rodiče nakonec pořídili taky štěně a taky kotě a já jsem byla opravdu v sedmém nebi. Nyní je mi už skoro čtyřicet let. A doma mám dva krásné pejsky a tři kocourky, takže mám doma o zábavu opravdu postaráno. A mám ještě dvě děti, takže si jistě dokážete představit, jak u nás vypadají běžné dny. A jaké zvířátko jste měli vy, když jste byly malé děti? Nebo jste nepatřili k milovníkům zvířat nebo jste na to neměli místo? Vím, že je to někdy složité se starat o zvíře, ale každý potřebuje nějakou péči. Tady se díky zvířatům člověk taky naučí správné péči o vše živé.